Vy se smějete, protože já jsem jiná...já se však směji vám, protože vy jste tak stejní.

5. 8. 2013

Nebe bez mraků, je jako kniha bez příběhu.





Když se dívám na nebe, vidím neskutečně překrásnou plochu podobnou oceánu.
Na modré romantické barvě všechno vynikne.

Když se ale dívám na mraky, vidím příběh.
Možná, že už se stal.
Možná se teprve stane.
Je to můj příběh nebo něčí jiný?
Je to příběh, který chci vidět nebo ho mám vidět?
Jsou to věci, co ty mraky viděly?
Kolik je mrakům let a kde všude už byly?
Když prší, nevyužívají náhodou situace a nepláčou pro naši lhostejnost k této planetě?








Žádné komentáře:

Okomentovat